A picture

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Aktuality

Aktuality ke stažení

Kalendář akcí

Kultura

TLAČÍTKO PRO ŽIVOT

TLAČÍTKO PRO ŽIVOT

Návštěvnost stránek

Návštěvnost:

ONLINE: 5
DNES: 501
TÝDEN: 4847
CELKEM: 500898

Obsah

V roce 1909 byly v Klášterci konečně na delší dobu vyřešeny školní problémy, když zde byla postavena nová velká budova chlapecké obecné a měšťanské školy. Rozhodnutím obecního výboru z roku 1914 pak tuto školu mohly navštěvovat také dívky. Počet žákyň ve městě neustále stoupal, pro jejich počet musela být v roce 1922 v dívčí škole dokonce zřízena i paralelní třetí třída. Od roku 1907 mělo město také mateřskou školu. Na počátku 20. století se ve městě začaly stále častěji objevovat technické novinky - roku 1909 byl městskou radou zakoupen první psací stroj, o čtyři roky později také první rozmnožovací přístroj, významným bylo zahájení výstavby telefonní sítě v roce 1910. Roku 1913 mělo město veřejnou knihovnu.

Poklidný život města přerušil příchod první světové války. Již před jejím začátkem byli do armády povoláni někteří klášterečtí muži. Válka sama pak městu přinesla řadu problémů a nesnází. I přes svou nepříliš dobrou finanční situaci Klášterec upsal velké částky na válečné půjčky, brzy došlo k velkému zhoršení zásobovací situace a lidé tak začali trpět nedostatkem. Byly zavedeny potravinové lístky, zvony a mnoho dalších předmětů a naturálií bylo odevzdáváno na válečné účely, řada zdejších podniků, jako např. porcelánka, musela značně omezit svou výrobu, začala proto růst nezaměstnanost. Během války se také nekonaly trhy. K závěru války se již naplno projevoval hospodářský rozvrat státu, kvůli němuž se mnoho lidí ocitlo na pokraji bídy, a řadu obyvatel sužoval hlad. Situace byla stále horší, ke všemu navíc z fronty přicházely zprávy o padlých… Ve válce padlo celkem 104 kláštereckých mužů.

Konec první světové války byl pro všechny obrovskou úlevou. Ani ten však ale ještě nepřinesl lidem klid. Poté, co padla monarchie, se v Evropě začaly utvářet nové hranice států. Němci, kterých žilo v této době v pohraničí velké množství, chtěli tuto oblast připojit k Německu, němečtí poslanci neuznali ani zákon o zřízení samostatného státu Československo, vydaný dne 28. října 1918 Národním výborem v Praze a hned 29. října r. 1918 toto území vyhlásili za "samostatnou provincii Deutsch-Böhmen." Vytvořili tak zde prozatímní vládu a odmítli spolupráci na vytváření československého státu. V listopadu roku 1918 tedy pohraničí obsadila československá armáda - Klášterec byl obsazen oddílem 200 mužů až v 29. prosince. Kampaň za sebeurčení Němců však i přesto pokračovala, a to až do září 1919, kdy prohlášením rakouské vlády z 24. 9. o rozpuštění sudetoněmeckých vlád Deutsch- Böhmen přestalo existovat. Poté se v Klášterci začalo zlepšovat postavení Čechů - např. v roce 1925 zde byla zřízena jedna třída české školy, v roce 1928 vznikla česká veřejná knihovna a od září 1931 tu existovalo také jedno oddělení české mateřské školy…Po válce se život ve městě pomalu vracel do starých kolejí. Již v roce 1918 zde vzniklo stálé kino, v roce 1920 začala výstavba elektrické sítě, v průběhu téhož roku byly obnoveny trhy, v roce 1921 byl městu navíc povolen dobytčí trh, v roce 1924 prasečí trh a o rok později také koňský trh. Situace s nezaměstnaností se začala zlepšovat - již během války a ještě nějakou dobu po válce probíhaly "nouzové" stavby silnic, které měly pomoci zdejším nezaměstnaným. Jako nouzová stavba byla stavěna např. ještě v roce 1930 silnice ve Školní ulici. Roku 1922 zde vznikl podnik na výrobu dřevozpracujících strojů a nářadí firmy Panhans, která po několika letech přesídlila do Miřetic, kde již v roce 1917 vznikl Simonův podnik na zpracování korku a v roce 1922 porcelánka UNION. Rok po válce bylo v Klášterci 122 zemědělských producentů. Chovaly se zde převážně koně, krávy, kozy, prasata, husy a slepice, ze zemědělských plodin to bylo převážně žito, ječmen, oves a brambory. Během 20. a 30. let se začal značně rozrůstat počet zdejších živností, na konci 30. let bylo ve městě 268 živnostníků! Provozovaly se tu živnosti všeho druhu - od obchodníků s koloniálním zbožím, řezníků, truhlářů a hostinských, až po knihvazačství, krupařství, kominictví a dámské salony. Kromě běžných řemesel se zde však spolu s modernizací města začaly objevovat také nové a neznámé živnosti, např. v roce 1920 tak byla v Klášterci zřízena elektrotechnická kancelář… Nutno však podotknout, že Klášterec se po válce celá 20. léta potýkal se značnými finančními problémy.

Velký rozvoj v této době zaznamenal také automobilismus a doprava vůbec. Již za války byla pro stále se zvyšující počet automobilů projíždějících městem stanovena maximální povolená rychlost (10 km/h). V roce 1925 byla v Klášterci udělena první licence taxislužby, o dva roky později městské zastupitelstvo vyřizovalo žádost o zřízení osobní autodopravy a ještě téhož roku vznikla linka Klášterec-Miřetice-Vernéřov-Mikulovice-Kadaň. V roce 1930 byla na Karlovarské ulici postavena benzinová čerpací stanice. Od roku 1931 jezdil autobus ČSD na lince Vejprty-Perštejn-Klášterec. Roku 1932 byla autobusová doprava Klášterec-Kadaň na nátlak Ředitelství státních drah v Praze zastavena, čímž se ČSD zbavily konkurence. Na počátku 30. let bylo v Klášterci 12 dopravních živností, 4 dopravci ještě doposud používali koňské povozy, zbylí však již měli motorová vozidla. Od roku 1932 zde byli už dvě benzinové čerpací stanice. S rozvojem dopravy v Klášterci souvisí také úplná rekonstrukce silnic, procházejících městem, která proběhla v roce 1935. O rok později byla ještě zavedena autobusová přeprava osob z města na nádraží. V roce 1930 byly zahájeny práce na rozšíření zdejšího vodovodu. Ten byl postupně rozšiřován do nových obytných domů již v průběhu 20. let, novostaveb a spotřebičů vody však neustále přibývalo a dosavadní přítok vody by brzy přestal stačit. Ve 30. letech pak řada úprav potkala také radnici. Nejprve jí byla v roce 1930 opravena střecha, v roce 1937 pak byla tato oprava provedena znovu, o rok později proběhla oprava radniční věže a později i fasády radnice. Roku 1936 proběhla také oprava kostela Nejsvětější Trojice, který byl v dosti zchátralém stavu. V roce 1930 byl také konečně zahájen provoz koupaliště, jehož výstavba byla dlouho odkládána. Během prvních dvou let svého provozu však bylo toto koupaliště dvakrát smeteno velkou vodou a v následujících letech také vykazovalo ztrátu. Městská rada proto v roce 1936 rozhodla, že je již nebude dále provozovat a případně je prodá. Zda-li se kupec skutečně našel, bohužel nevíme. Při mobilizaci v roce 1938 bylo koupaliště značně poškozeno armádou, je tedy možné, že z toho důvodu zaniklo. Jisté však je, že v roce 1939 již koupaliště mezi podniky, patřícími městu, uvedeno není. Průmyslových podniků bylo v Klášterci v této době deset - porcelánka, továrna na výrobu hedvábných stuh, Kyselka, knihtiskárna, výrobna keramiky, cihelna, koželužna, podnik na zpracování kůže, podnik vyrábějící zboží z kakaa a sladu a podnik vyrábějící limonádu. Navíc v roce 1932 vyvrcholila dlouhotrvající finanční krize města. Pro naprostý nedostatek peněz tak byly zamítány jakékoliv podpory, lidé byli obecními dávkami zatíženi až na okraj únosnosti a pro neplacení úroků z dluhů městu hrozilo, že mu budou zabaveny veškeré příjmy. Hospodářská krize měla vliv i na jinak dosti čilý kulturní a společenský život ve městě. Ke všemu byl Klášterec v roce 1935 postižen živelní pohromou (nejspíše krupobitím), při které zemědělci přišli o více než polovinu své úrody, a na přelomu let 1937/38 zde také panovala velká obava ze zavlečení slintavky a kulhavky, které se vyskytly v několika okolních obcích. Díky přísným preventivním opatřením ale nakonec k nákaze dobytka naštěstí nedošlo.

Ve třicátých letech se v pohraničí začaly výrazně horšit vztahy mezi Čechy a Němci. Značnou zásluhu na tom měla Henleinova nacistická strana, která zde mezi německým obyvatelstvem získávala stále více příznivců. Napětí mezi oběma národy stále narůstalo, sousední Německo navíc stupňovalo svůj tlak na českou vládu, aby mu odstoupila pohraniční oblasti s více než 50 procenty německého obyvatelstva. Situace nakonec došla až tak daleko, že dne 23. září 1938 byla vyhlášena mobilizace československého vojska. České odhodlání bránit svou zem však ukončila Mnichovská dohoda, po níž již byl odpor marný a zbytečný, a od 1. října tak německá armáda začala postupně obsazovat české pohraničí. Během záboru většina Čechů pohraničí raději opustila a přesunula se do vnitrozemí. Do Klášterce německá armáda dorazila o čtyři dny později. Vypuknutí druhé světové války na sebe nenechalo dlouho čekat. Dne 3. srpna 1940 do Klášterce dorazili první váleční zajatci (Francouzi) na práci v zemědělství. Od té doby byli zajatci, převážné sovětští, nasazováni k práci ve stále větší míře. Kromě zemědělství se zajatci uplatňovali i jinde - např. v novém zbrojním závodě na výrobu leteckých součástek SUMAG, vybudovaném v Miřeticích již v roce 1939. Jak válka pokračovala, situace ve městě byla stále horší. Obyvatele opět začal sužovat nedostatek, muži byli odváděni na frontu, kvůli čemuž také zanikalo mnoho živností, do Klášterce byli navíc k ubytování přiděleni lidé z Essenu, Berlína, Dortmundu, Kolína, Hamburku, Frankfurtu, Bochumu, Wildau a Düsseldorfu, kteří při bombardování přišli o své domovy. K nim ještě později přibyli uprchlíci před frontou, takže na jaře roku 1944 žilo v Klášterci na 7 tisíc lidí, což byl téměř trojnásobek normálního stavu. Do konce ledna 1944 padlo na frontách 51 mužů z Klášterce a Miřetic. Na konci války byl Klášterec několikrát napaden hloubkovými nálety spojeneckých letců. Dne 16. dubna zaútočila letadla na vlak, stojící mimo obec, druhý den proběhl další nálet na osobní vlak, při němž dva pasažéři zahynuli a sedm bylo těžce zraněno. Tentýž den byl ještě letadly zničen dům č.p. 63 v Miřeticích a cílem dalšího náletu se stal SUMAG. Tento nálet si vyžádal celkem čtyři lidské oběti. Ve městě vládl strach z bombardování. Rodiče dokonce přestali posílat své děti do školy, od 16. dubna se ve školách přestalo učit úplně.

Válka se nezadržitelně chýlila ke svému konci. V Klášterci byl závěr války dosti bouřlivý. Dne 5. května 1945 vypuklo v Praze povstání, ihned po něm dva klášterečtí Češi obsadili radnici a vyvěsili na ní československou a sovětskou vlajku. Tím prakticky převzali správu ve městě. Následujícího dne ráno se strhla přestřelka mezi Němci a osvobozenými ruskými válečnými zajatci. Zemřelo při ní asi 30 vojáků na straně Němců a dva bývalí ruští zajatci na straně druhé. Poté zde skupina nepříliš dobře vyzbrojených Čechů vytvořila Revoluční národní výbor a snažila se ve městě udržet pořádek. Dne 8. května 1945 v Evropě oficiálně skončila druhá světová válka. Odpor Němců však na některých místech nadále trval. Z jejich strany tak začaly vznikat různé násilnosti, a situace se zde pro české obyvatele, kteří vykonávali pořádkovou službu a střežili sklady, kam jednotky Rudé armády, mířící na Prahu, ukládali různé zásoby, stávala nezvládnutelnou. V noci z 18. na 19. květen proto do Klášterce dorazila vojenská jednotka československé armády o síle 35 mužů. Ta pak byla neustále v činnosti, vojáci ani nespali, museli totiž ve městě konat pořádkovou službu, měli také službu na dráze, na poště, v továrnách, střežili mosty a zatýkali. Ze strany Němců se stále ještě vyskytovaly různé sabotážní činy, po českých vojácích bylo také několikrát vystřeleno. Vojenská posádka musela být ještě posílena. Během tohoto revolučního období se v Klášterci také popravovalo, počet ani jména popravených však zatím neznáme. Dne 29. června byl Revoluční národní výbor vystřídán Místní správní komisí, v tomtéž dni byly vytvořeny také první odborné referáty - zásobovací, zemědělský, hospodářský, osidlovací a bytový. V červenci byl zahájen odsun Německého obyvatelstva, od 21. července do 21. srpna bylo vyhoštěno 986 Němců. Tento odsun však byl ještě spontánní, bez zákonného podkladu. První oficiální transporty Němců probíhaly až od konce ledna 1946. Od počátku tohoto roku se také na okresech vytvářela sběrná střediska pro odsun obyvatel německé národnosti. V polovině roku 1946 již bylo z Klášterce odsunuto z 5650 Němců 5150 osob. Zůstat mohli téměř výhradně antifašisté a specialisté s rodinami. Půda Němců, ale také Maďarů, zrádců a kolaborantů byla po válce vyvlastněna a zkonfiskována, a poté byla přidělována bezzemkům, domkářům a drobným zemědělcům. To bylo velice důležité, neboť vylidněné pohraničí potřebovalo být rychle dosídleno, čemuž tento akt napomáhal. Po odsunu německých obyvatel se totiž řada podniků potýkala s nedostatkem pracovních sil, tento stav pak byl úplně zažehnán až na konci 40. let. Jinak ale osidlování města probíhalo poměrně rychle. K 10. listopadu 1945 bylo v Klášterci zadáno již 352 obytných domů pro 1806 obyvatel a přiděleno bylo 58 živností. V polovině roku 1946 ve městě žilo 3630 obyvatel. Ve městě se po válce život pozvolna uklidňoval. V září 1945 bylo opět zahájeno vyučování na obecné i měšťanské škole, obecná škola brzy otevřela další třídy, v roce 1947 jich měla již 10, měšťanská škola byla v této době osmitřídní. Obnovena byla také česká knihovna. V lednu 1947 začala jezdit autobusová linka z Klášterce do Kadaně, v červnu téhož roku bylo vydlážděno náměstí Dr. E. Beneše. Provedena byla také obnova zdevastovaného elektrického vedení. Ze zbrojního závodu SUMAG se staly Klášterecké strojírny, pak Strojírny Baťa a Továrna na obráběcí stroje. Značného oživení dostál také společenský a kulturní život. Po válce však bohužel postupně zanikla tradice výročních trhů, které se za války i přes snahu městského úřadu konaly jen se značnými obtížemi a klesl o ně zájem. V roce 1950 byla zahájena poslední rekonstrukce celého kláštereckého zámku. Městský úřad má však dnes v úmyslu provést další důkladnou opravu zámku, v roce 1992 byla navíc dokončena celková oprava sally terreny. V roce 1950 byl pro špatný stav jímacího zařízení také ukončen provoz Kyselky. To však trvalo pouze do roku 1964, kdy byl pramen znovu obnoven a zpřístupněn veřejnosti. K realizaci celkové obnovy Kyselky však již nedošlo. V roce 1953 zde byl utvořen národní podnik Závody na kuličková ložiska Klášterec nad Ohří. Po volbách do Místního národního výboru v roce 1946 byla správa města plně v rukou komunistů. Po vypuknutí vládní krize v únoru 1948 byl i v Klášterci ustanoven Akční výbor Národní fronty. Ten pak výrazně ovlivňoval osudy města v duchu poúnorové politiky komunistické strany. Po únoru 1948 byli živnostníci postupně donuceni vzdát se své soukromé iniciativy a začlenit se do družstevních, komunálních nebo státních organizací, v téže době také začala vznikat první jednotná zemědělská družstva...

Ke Klášterci nad Ohří byla v průběhu let přičleněna řada osad, většina z nich pak až v druhé polovině 20. století, především po jejich likvidaci ať kvůli vysídlení, či kvůli uvolnění prostoru pro popílkoviště elektráren. Klášterecký městský úřad je tak často spíše správcem jejich bývalého katastrálního území. Vedle Šumné a Útočiště, které byly osadami Klášterce již od svého vzniku, a Lestkova, patřícího ke Klášterci od počátku 17. století, byly k městu přičleněny v roce 1950 Miřetice s katastrem již zaniklé osady Mariánské údolí, v roce 1961 Klášterecká Jeseň, Kunov, Vysoké, Ciboušov, Rašovice a Suchý Důl, a v roce 1988 Hradiště, Pavlov, Potočná, Vernéřov a Mikulovice.