Dnes si připomínáme Den válečných veteránů

V jedenáct hodin jedenáctého dne jedenáctého měsíce roku 1918 vstoupilo v platnost příměří podepsané válčícími stranami ve francouzském Compiègne, kterým byly ukončeny boje první světové války a na západní frontě zavládl klid. 

Na bojištích první světové války skončil život 10 milionů vojáků. Dalších 20 milionů vojáků bylo zraněno a 8 milionů civilistů zemřelo.

Proto se 11. listopad již od roku 1919 připomíná jako Den válečných veteránů a od roku 1921 tento den symbolizuje květ vlčího máku jako symbol sbírky na pomoc válečným veteránům a invalidům, protože před objevením antibiotik často zranění vojáků končilo amputacemi a jedním z důsledků války tak bylo množství invalidů, kteří po konci války končili na hranici bídy.

V průběhu války ve Flandrech sloužil kanadský chirurg pplk. John McCrae.

Na jejích bojištích si pro sebe složil verše, aby se vypsal z velkého žalu nad ztrátou svých spolubojovníků.

John se konce války nedožil, zemřel na zápal plic v roce 1918. Jeho verše se ale staly symbolem celého konfliktu a my si na jejich základě dnes připomínáme památku padlých hrdinů válečných konfliktů.

JOHN MCCRAE: NA FLANDERSKÝCH POLÍCH

Na polích flanderských vlčí máky kvetou,

tam mezi kříži, řada za řadou.

Zde hrob je náš. Však mezi červánky,

na nebi modrém slyšte skřivánky,

když dole kanóny tu svoji píseň řvou.

My mrtví zůstanem – a je to možná zdání,

že včera žili jsme a byli milováni,

když nyní ležíme na polích flanderských.

Náš boj teď jiní převezmou:

do vašich rukou vkládáme teď svou

hořící pochodeň a vy ji neste dál.

Kdyby vám uhasla, vzpomeňte na náš žal.

Když rozkvétá lán máků červených,

my neměli jsme spát na polích flanderských.