Šest dřevěných soch zkrášlí veřejný prostor Klášterce

Termín slavnostního zakončení sympozia připadl na čtvrtek 18. června, kdy bylo zároveň svoláno zasedání zastupitelstva města. Z tohoto důvodu se slavnostní zakončení sympózia uskutečnilo ve dvou časech. Ve 14:00 hodin proběhla vernisáž za účasti představitelů města, kteří následně odešli na jednání zastupitelstva.

Druhá vernisáž pro veřejnost začala v 17:00 hodin a její příjemnou atmosféru hudebně doprovodil Jiří Vass. V jejím průběhu došlo na předání Ceny diváka. Ocenění vítěznému autorovi Danielu Doležalovi předala Jitka Kůsová, zakladatelka sympózia a uznávaná certifikovaná sochařka z Klášterce nad Ohří, která se účastní mezinárodních sympózií a její sochy zdobí veřejná prostranství v několika evropských zemích.

V kategorii profesionálů tvořili čtyři sochaři. Portugalský tvůrce Hugo Maciel (1988) předvedl svůj kumšt v Klášterci již v roce 2024, kdy získal Cenu diváka. Jeho letošní socha Be true (Buď pravdivý) vyjadřuje myšlenku vláken tvarem půlkruhu, který symbolizuje prostor a čas. Asymetrické tvary uprostřed pak představují vztahy mezi publikem a uměním, potřebu sdílení, poznávání kultury a účasti na zkušenostech – zkrátka navazování vztahů a autenticitu, být pravdivý.

Sochař Daniel Doležal (1999) se předešlého ročníku zúčastnil ještě jako student, dnes již působí jako odborný asistent na Fakultě designu a umění Ladislava Sutnara v Plzni. Jeho dílo s názvem Palindrome odkazuje na princip palindromu – slova, věty, čísla nebo fráze, které se čtou stejně zleva doprava i zprava doleva. Jeho ztvárnění se líbilo návštěvníkům nejvíce, proto získal Cenu diváka.

Artem Berman (1968), umělec ukrajinského původu, žije v Klášterci nad Ohří. Jeho tvorbu bylo možné vidět v galerii Kryt v lednu 2025, kde vystavoval společně se svou dcerou, fotografkou Alexandrou Oza. Ztvárnil sochu s názvem Care (Péče). Dva vyřezané útvary drží mezi sebou kamennou kouli jako symbol nového života nebo světa. Mohou představovat rodiče pečující nejen o své budoucí dítě, ale i o svět, ve kterém bude vyrůstat. Poselství díla spočívá v myšlence, že odpovědnost za budoucnost začíná péčí o děti i naši planetu.

Vasyl Dzhabraylov (1958), ukrajinský rodák žijící v Rumunsku, pojmenoval svou sochu Threads – compatibility (Vlákna – kompatibilita). Prostřednictvím dvou do sebe zapadajících částí tak vyjádřil vztah ženy a muže. Každý z prvků je samostatný, teprve jejich propojením však vzniká úplný celek – symbol vzájemnosti, souznění a spolupráce.

V kategorii studentů se představil Daniel Belmenen (2005), který studuje obor objekt-socha-instalace na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Opracování dřevěného špalku zasvětil připodobnění lidského těla, jeho socha ztvárňuje Svalové vlákno.

Radim Kučera (2000) je studentem Ateliéru přírodních materiálů na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Jeho socha nese název Kigumi. Při své tvorbě se inspiroval tradiční japonskou tesařskou technikou kigumi, která spočívá ve spojování dřevěných dílů, a to zcela bez použití hřebíků, šroubů nebo lepidla.

Organizace sympózia se již podruhé zhostila Zdeňka Bílková, kurátorka Městského muzea v Kadani. Také letos ho obohatila o doprovodný program v podobě výtvarných dílen pro žáky základních škol a workshopů pro veřejnost. „Na tvoření v přírodě přišlo devět přihlášených školních skupin. Moc mě potěšilo, že kromě nich během středy a čtvrtka dorazilo sledovat sochaře při práci dalších více než deset skupinek žáků a studentů střední školy v doprovodu pedagogů. Byli to tedy hlavně žáci a studenti, kteří z velké části rozhodli o udělení Ceny diváka Danielu Doležalovi,“ uvedla k sympóziu Bílková.

Sochy budou instalovány na několika místech v Klášterci nad Ohří. O jejich konkrétním umístění město rozhodne v následujícím období.

Vznikající díla průběžně zachycovali Jiří Hub a Petr Kozelek, jejich fotografie naleznete ve fotogalerii města ZDE.

Poděkování patří všem, kteří se na organizaci a zajištění sympózia podíleli – samotným umělcům za zkrášlení města, kurátorce Zdeňce Bílkové, příspěvkové organizaci Zámek Klášterec nad Ohří a společnosti Klášterecká kyselka, která zajistila odklízení materiálu a manipulaci se dřevem i sochami.