Michael Osvald Thun

Michael Osvald Thun

Alianční erb Michaela Osvalda Thun-Hohensteina a jeho dvou manželek

Michael Oswald Thun se narodil 13. října 1631 a proslul především jako jeden z nejaktivnějších aristokratů – stavebníků 17. století. Pro své stavitelské záměry dokázal získat nejslavnější architekty své doby, jakými byli například Carlo Lurago nebo Jean Baptiste Mathey, a kromě jiného nechal postavit také Toskánský palác v Praze.

Největší zájem a pozornost však věnoval právě Klášterci.

Hlavním sídlem kláštereckého panství byl samozřejmě zámek, který v průběhu padesátých a šedesátých let 17. století proměnil Michael Oswald ve svou hlavní venkovskou rezidenci, a to raně barokní úpravou. Zásadní částí přestavby se stala barokizace fasády severozápadního průčelí. Podoba této fasády bohužel není známá, protože ji v následujících stoletích překryly další úpravy, kdy byl mimo jiné proražen nový vjezd a starý byl zastavěn. Jediným původním prvkem této fasády, který je zjevný i dnes, je rozměrná kamenná erbovní deska. Opravou prošly také fasády ostatních částí zámku a v podstatě jedinou novostavbou tohoto období bylo vybudování původně dvoupatrového objektu v západní části zámku, ze kterého byla v 19. století vytvořena boční terasa. Autorem plánů pro přestavbu se stal Carlo Lurago a stavitelem byl zřejmě Rossi de Luca.

V okolí zámku byl v tehdejší době založen park se sala terrenou. Raně barokní podoba kláštereckého parku vycházela ze starších italských trendů, kdy se větší důraz kladl na stavby v něm stojící, než na samotnou botanickou část. Autorství je opět připisováno dvojici Carlo Lurago a Rossi de Luca. Sala terrena je raně barokní jednopatrová zahradní budova a je otevřená arkádou směrem do zámeckého parku. Uvnitř se nachází prostorný sál s oválnou kašnou s plastikou Hérakla zápasícího se lvem, na stropě jsou patrné zbytky nástropní fresky. Autor není známý, ale vzhledem k podobě se stavbou v areálu Růžové zahrady v Děčíně je možné, že je autorem fresky Giuseppe Bragalli.

Veškerá sochařská výzdoba sala terreny pochází z klášterecké sochařské dílny Jana Brokofa a stejně jako Lví fontána na náměstí byla součástí původní velké kašny v horní třetině náměstí. Na atice barokního letohrádku lze spatřit busty dvou Turků a římského imperátora, balustrádu terasy zdobí sochy z cyklu Čtvero ročních období – jedná se o alegorii Léta (Aestas), Podzimu (Autumnus), Zimy (Hiems) a Země (Terra). Součást parku tvořila také již neexistující barokní patrová budova letohrádku.

Za nejvýznamnější realizovanou stavbu lze však považovat budovu kostela Nejsvětější Trojice vystavěnou v letech 1665-1670. Vysvětil ho 21. září 1670 bratr Michaela Oswalda – biskup Václav Thun a ten také daroval kostelu hlavní oltář Nejsvětější Trojice. Kostel úspěšně přestál několik požárů, v roce 1884 se dočkal rozsáhlé a důkladné renovace, došlo k nové výmalbě, úpravám oltáře a zasazením nových barevných oken, která kostelu darovali místní ochotníci. Další oprava proběhla až v roce 1936 a ta poslední se uskutečnila v roce 2003, kdy kostel prošel opravou vnitřních fasád, štuků a znovu ho vysvětil litoměřický biskup.

Mezi další sakrální stavby zadané Michaelem Oswaldem Thunem patří kaple Panny Marie Loretánské postavená v roce 1682 bratrem Michaela Oswalda Thuna, Janem Arnoštem. Kaple se nedochovala a její přesná podoba není známa. Stála cca 300 m od kostela Nejsvětější Trojice východním směrem. V roce 1690 byla vybudována druhá kaple, kaple Panny Marie na skále, cca 500 m východně od loretánské kaple, ani podobu této kaple však neznáme. Do dnešní doby se naopak dochovalo sedm výklenkových kaplí, které obě stavby spojovaly a vznikly v roce 1691 – Sedm bolestí Panny Marie.