Pietní akt připomněl dnešní výročí založení republiky

Starosta města přednesl následující projev:

Milé dámy, vážení pánové, vážení hosté,

dovolte mi, abych vás dnes na tomto místě co nejsrdečněji přivítal. Sešli jsme se, abychom si připomněli významný mezník v dějinách našeho národa. V těchto dnech je to 108 let, kdy byla založena samostatná československá republika.

Vznik Československa nebyl snadnou ani samozřejmou záležitostí. Předcházely mu roky války, strádání a nejistoty, ale také vytrvalého úsilí lidí, kteří dokázali uvěřit v budoucnost. Vzpomeňme proto na Tomáše Garrigua Masaryka, Edvarda Beneše a Milana Rastislava Štefánika, na představitele domácího odboje i československé legionáře. A také na mnoho dalších mužů a žen, jejichž jména dnes běžně nezaznívají, přestože i oni pro tuto myšlenku přinesli veliké oběti a někteří i oběť největší — vlastní život.

O tom, jak hluboce se vznik republiky zapsal do života společnosti, svědčí i zdánlivá maličkost. V roce 1929 Josef Čapek věnoval v Povídání o pejskovi a kočičce jednu kapitolu právě oslavám 28. října. Po roce 1948 však tato kapitola z vydání knihy na dlouhá léta zmizela — i připomínka narozenin republiky v dětské knížce se stala nepohodlnou. A podobně výmluvný je osud dokumentu, který samotnému zrodu Československa předcházel. V říjnu 1918 vznikla v USA slavná Washingtonská deklarace — prohlášení naší nezávislosti. Tomáš Garrigue Masaryk v ní představil světu vizi nového státu a jeho demokratického směřování. Jeho původní český rukopis uchovával Masarykův spolupracovník Jaroslav Císař, který jej později také přivezl do Československa. Po komunistickém převratu musel být tento rukopis tajně vyvezen do zahraničí a v roce 1951 našel bezpečné místo ve Washingtonu. Domů se tak vrátil až po čtyřiceti letech, v říjnu 1991 jej Američané slavnostně předali prezidentu Václavu Havlovi. Rukopis spojený se zrodem samostatné republiky musel být po desetiletí uchováván za jeho hranicemi.

Nejenom tento příběh nám připomíná, že samostatnost a svoboda nemusí vždy kráčet společně. Vlastní republika je velkou hodnotou, ale stejně důležité je, jak se v ní žije — zda v ní člověk může svobodně mluvit, přemýšlet, rozhodovat o své budoucnosti a předávat dětem pravdivé svědectví o minulosti. Naše mladá republika vznikala s nadějí, že takovým domovem bude. Ideály humanity, demokracie a úcty k člověku, které s ní Masaryk spojoval, však zůstávají závazkem i dnes. Tento závazek naplňujeme také v každodenním životě. Tím, jak spolu jednáme, jak dokážeme naslouchat druhým a respektovat odlišný názor. Zájmem o místo, kde žijeme. Toto výročí je pro nás příležitostí k vděčnosti i k radosti. Radosti z toho, že můžeme příběh své republiky vyprávět svobodně.

Dovolte mi zakončit slovy z Washingtonské deklarace. Slovy, která provázela vznik naší republiky a k nimž se můžeme s přesvědčením přihlásit i dnes:

„Věříme v demokracii — věříme ve svobodu — a ve svobodu vždy větší a větší.“